kostel sv. Jiří a sv. Vojtěcha a Krista Krále a klášter klarisek Kostel založený kladským hrabětem Jindřichem starším vznikl v 15. století, ale byl mnohokráte přestavován a rozšiřován. Dlouhé roky nepředstavoval zajímavý cíl výletu, ale nedávný objev to zcela proměnil. Pod vrstvami barvy pokrývajícími klenby byly v roce 2015 objeveny zapomenuté fresky Karla Dankwarta, předního malíře barokní epochy, dvorního malíře krále Jana III. Sobieského, tvůrce např. malířské výzdoby v bazilice na Jasné Hoře v Čenstochové. Hodnotné kladské fresky se v současnosti odkrývají, konzervují a zkoumají je odborníci.

V roce 1275 se v pramenech objevuje první zpráva, že na tomto místě existovala kaple sv. Jiří u špitálu provozovaného johanity. Po přestěhování řádu do středu města podlehla zkáze a v roce 1470 společně se špitálem shořela.

V roce 1475 minstenberský kníže Jindřich I. z Poděbrad předal toto území františkánům-bernardynům a společně s manželkou Uršulou Braniborskou založil kostel a klášter zasvěcený sv. Jiří. Chrám byl vysvěcen v roce 1479 vratislavským biskupem Rudolfem z Rüdesheimu, kterého k tomu oprávnil pražský arcibiskup. Při příležitostí konsekrace kostel dostal spolupatrona, kterým se stal sv. Vojtěch. O devět let později zesnul jeho fundátor a místo posledního odpočinku nalezl v kryptě pod presbytářem. V roce 1517 kostel a klášter zasáhl požár, který oba objekty poškodil. Obnova probíhala velmi klopotně. V souvislosti s tím, že se v Kladsku rozšířila reformace a scházeli novici, řád město opustil (1546) a oba objekty předal městské radě. V klášteře byl zřízen špitál pro chudé a v kostele kaple u špitálu. Objekty podlehly definitivní zkáze za třicetileté války, kdy Kladsko dobyli Rakušané.

Zříceniny zůstávaly několik let bez jakékoli péče. V roce 1643 se do města vrátili františkáni-bernardyni, kteří zahájili obnovu kostela a kláštera trvající s přestávkami téměř 150 let. Zachoval se gotický presbytář, loď a kaple získaly pozdně barokní podobu. Stavbu přikryla valená klenba. V roce 1665 kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu vysvětil nový chrám. Následně způsobilo obléhaní Rakušanů v roce 1706, během třetí slezské války, další požár kostela. Po ukončení válečných operací se opravy dočkala věž a byla k ní přistavěna druhá - skromnější. V roce 1810, po zrušení řádu, se kostel proměnil ve sklad slámy a sena pro pruskou vojenskou posádku. V klášteře pak byly zřízeny kanceláře pro důstojníky, byty pro vojáky a jejich rodiny a nemocnice. V roce 1834 úřady kostel proměnili v evangelický posádkový kostel.

Po 2. světové válce se do kláštera nastěhovaly Sestry františkánky Nejsvětější svátosti (dnes: Sestry františkánky od Věčné adorace) a v roce 1947 se otevřel kostel, z něhož se opět stal katolický chrám. V letech 1956-1990 kostel nesl zasvěcení Krista Krále.

Kostel je jednolodní stavba s řadou kaplí na severu, vystavěná v pozdně barokním stylu, s gotickými prvky. Byl vztyčen z cihel, stěny jsou omítnuty. Má 50 m na délku a 10 m na šířku. V presbytáři s oktagonálním závěrem se nacházejí dva oblouky a dvě přípory. Jsou to jediné pozůstatky gotických rysů stavby. V severní zdi lodi se nacházejí tři okna; okna na jižní straně byla zazděna. Vybavení interiéru je strohé a skromné, protože z toho původního se dodnes nic nedochovalo. Fresky jsou současné, zastavení křížové cesty vznikla ze sádry. Věže kryjí báně s průhledy. Do kostela vedou portály z 2. pol. 18. stol.

Jižně od kostela se nachází barokní budova kláštera vztyčená v letech 1664-1665. Jde o čtyřstrannou budovu s vnitřním rajským dvorem, pokrytou sedlovou střechou, s fasádou dělenou lizénami.