Podzemní turistická trasa tisíciletí polského státu byla vytyčena v labyrintu kladského podzemí v 60. letech 20. století. Vede od ulice České (Czeska) na úpatí kladské pevnosti do ulice Zawiszy Czarnego a měří kolem 600 metrů. A zajímavé jsou jak dějiny prostorných sklepů, tak samotný vznik turistické trasy.

Středověké Kłodzko vznikalo na úpatí tvrze na Pevnostní hoře (Góra Forteczna). Město leželo na křižovatce obchodních cest, což přispívalo k rozvoji řemesel a obchodu. Četní kupci a řemeslníci si stavěli domy ve městě obehnaném hradbami a korytem Kladské Nisy. V úzkých domech bývaly byty a dílny. V nich žily a pracovaly celé rodiny, služebnictvo, tovaryši i učedníci. Místa bylo málo, mnohdy navíc vypukl nebezpečný požár, který zničil celý majetek. Není se tedy čemu divit, že někdejší obyvatelé města začali pod svými domy hloubit rozsáhlé sklepy. Napomáhalo tomu měkké podloží z ledovcových sedimentů.

V podzemí panovala po celý rok stálá, nízká teplota, která však nikdy neklesla pod nulu. Díky tomu bylo možné ve sklepích uchovávat potraviny a další zboží. V chladných sklepeních dozrávalo i kladské pivo. V rámci bezpečnosti byly pod zem přesunuty také některé výrobní dílny, např. pekárny. V těchto místech byla menší pravděpodobnost vzniku požáru. Podzemními chodbami bylo přímo do stánků obklopujících radnici dodáváno zboží. Hluboké podzemní prostory našly své uplatnění i během válek, které se přes kladské území přehnaly. Staly se úkrytem pro obyvatele města, kteří zde mohli schovat svůj nejcennější majetek.

Po 2. světové válce se tehdy německé Kłodzko (Glatz) dostalo na území Polska. Polští osídlenci přijíždějící po roce 1945 o podzemním labyrintu pod starým městem vůbec netušili. A odjíždějící němečtí obyvatelé se o podzemí nijak nestarali. A zůstalo by možná ještě dlouho zapomenuto, kdyby nepromluvily domy starého města.

Na začátku 50. let 20. století začaly zdi staroměstských domů praskat a domy se začaly sesouvat. Obyvatelé museli domy, jimž hrozilo zřícení, opustit a domy bylo třeba rozebrat. Vyšlo najevo, že nepravidelné opravy a nedostatečná údržba nejsou jediným důvodem špatného stavu historických domů. Stav budov ve starém městě zhoršovala dešťová voda, která stékala z kladské pevnosti, a nestabilní terén, který byl navíc narušen rozsáhlými podzemními prostory. V roce 1958 přišli starému městu na pomoc odborníci z Hornicko-hutnické akademie z Krakova. Podzemí nejprve prozkoumávaly týmy speleologů a potápěčů. Zmapovali strukturu chodeb a následně zakreslili jejich podrobné plány. Na tomto základě pak inženýři vytvořili koncepci zajištění podzemí. V roce 1962 byly zahájeny zabezpečovací práce: podzemní chodby a komory byly postupně odvodňovány a vyplňovány. Plány specialistů z krakovské vysoké školy realizovali horníci z valbřišského Podniku hornických prací. Díky zajištění podzemí a stabilizaci podloží nebylo nutné přistoupit k rozebrání mnoha krásných, historicky cenných domů. Během prací byl vznesen návrh nezasypávat část sklepů a zpřístupnit je pro turisty.

V roce 1966, kdy si Polsko připomínalo tisícileté výročí přijetí křesťanství, byla vytyčena podzemní turistická trasa, která byla nazvána Trasou tisíciletí polského státu. V roce 1976 byla podzemní stezka otevřena pro návštěvníky.

Dnes při podzemním putování můžeme nasát atmosféru starého Kłodzka, můžeme si poslechnout měšťanskou hudbu, zaslechnout hodovníky v krčmě, halas jarmarku nebo zahlédnout někdejší obyvatele města – pekaře, pradleny či kata; můžeme navštívit kupce za pultem, krčmu, pekařství, sklad munice nebo mučírnu, kde při samotném pohledu na mučicí nástroje tuhne krev žilách.