Hlavní náměstí v Kladsku tvoří integrální součást historického centra města, skrývajícího kouzelná zákoutí, která stojí za to objevit. Nejreprezentativnější a nejokázalejší budovou na náměstí je radnice, ale neplní už dřívější obchodní funkci. Díky dochování prvků z minulosti dodnes okouzluje různorodostí architektonických stylů. Budovu zdobí hodiny podpírané sochou lva z kladského znaku, který poukazuje na vazby města s Čechami, Kladská radnice se během staletí, tak jako ve většině měst, svou okázalostí odlišovala od jiných veřejných objektů.

Datum vystavění první radnice neznáme, zmínky ale poukazují na rok 1324 - dobu zakoupení fojtství. Znám není původní vzhled radnice, protože, jak uvádějí městské kroniky, shořela už v roce 1366. V pozdějším období budovu úplně zničil požár ještě dvakrát. Naposledy se to stalo 20. září 1886. Práce na vztyčení nové radnice začaly už rok po požáru. Projektantem současné novorenesanční budovy byl známý architekt z Nowé Rudy, Ewald Berger. Radnice se rozšířila severním směrem - dnes zabírá téměř celou centrální část náměstí. Jedinou dochovanou částí staré radnice je čtvercová věž z pomezí renesance a baroka. Radniční fasáda neudržuje jednotný styl. Mísí se na ní různé architektonické prvky. Radnice po staletí tvořila ústřední bod města. Právně na ní obvykle úřadovaly městské orgány. Od roku 1906 po jistou dobu dvě její místnosti zaujímalo nově založené muzeum. V současnosti se kromě Městského úřadu v jejím interiéru nachází také knihovna a čítárna.

Fontána - naproti hlavního vstupu do radnice stojí fontána. Už v polovině 16. století kladští obyvatelé na tomto místě instalovali kašnu. Současná veřejná kašna pochází z přelomu 17. a 18. století. Její charakteristický prvek představuje velká lastura podepřená na čtyřech delfínech, nad kterou se vzpíná erbovním štítu český lev v kalichovité koruně. Postavu lva najdete také na kladském znaku. Znak pochází od dynastie českých králů, Přemyslovců. Kladsko tvořilo součást českého státu od 12. až do 17. století. Obzvláště krásně vypadá fontána ve večerním světle.

Nepříliš daleko od kašny, poněkud jižněji, kdysi stál městský pranýř. Byl vztyčen v letech 1551-1552, stal se z něj hlavní symbol právního řádu v Kladsku. Jak nám sdělují kroniky, provádělo se u něj mnoho trestů zmrskání. Spousta tímto způsobem potrestaných lidí, hlavně zlodějů, bylo následně navždy vyhnáno z města. Pranýř byl nakonec odstraněn na začátku 19. století. V roce 2011 se na kladském náměstí pranýř objevil znovu, přesně na tom samém místě, kde stál ve středověku. Na vrcholku pranýře v Kladsku se nachází zlodějíček s pytlem plným lupu na zádech.

Na západní straně radnice stojí mariánský sloup. Připomíná dvě tragické události, které zasáhly město. Nejdříve v roce 1676 město zasáhl strašný požár, který poškodil mnoho budov, včetně např. kladské krčmy. Následně na jaře 1680 do města dorazila epidemie moru, která za necelých deset měsíců pohltila životy 1479 jeho obyvatel. Ve snaze zabránit dalšímu neštěstí se kladští jezuité, městské úřady a Jerzy Ignacy Pachy – farář Różanky rozhodli fundovat na náměstí sloup se sochou Panny Marie. Šlo o stálý motiv využívaný v období baroka téměř v celé Evropě. První sloup tohoto typu vnikl v Římě už v roce 1614 jako fundace papeže Pavla V. Také císař Ferdinand III. Habsburský, při vyhlášení dekretu o svěření císařských zemí do péče Panně Marii, fundoval dva mariánské sloupy: v roce 1647 ve Vídni a v roce 1650 v Praze. Ten druhý se nejpravděpodobnější stal vzorem pro autory kladského pomníku. Barokní mariánský sloup tvořil součást bohatého architektonického programu kladských jezuitů. Marie je na něm zachycena jako modlící se během Zvěstování. To ale nebyla náhoda. Přáli si to fundátoři, protože požár města proběhl právě na svátek Zvěstování. Pomník byl tedy zároveň votivní dar za záchranu města před epidemií a požárem. Sloup obklopuje kamenné zábradlí s brankou uprostřed a čtyřmi kamennými podstavci, na kterých stojí svatí: František Xaverský, Karel Boromejský, Roch a Šebestián. Ti byli považováni za patrony chránící před nakažlivými nemocemi. Níže se v centrálním bodě nachází výklenek s ležící sochou sv. Rozálie, na kterou dohlížejí postavy archanděla Gabriela, anděla strážce města, svatých: Floriána a Jozefa. Nejvyšší částí této památky je vysoký sloup se samostatným podstavcem, na kterém se nachází socha Panny Marie. Zábradlí původně uzavírala mříž s dvěma habsburskými orly, která se dnes nachází v Muzeu regionu Kladska. Zhotovitelem pomníku byl kladský sochař Jan Adam Bayerhoff a tesař Jan Scholz. Jedná se o jeden z nejstarších objektů tohoto typu v regionu Kladska.

Na místě, kde se dnes nachází budova banky Bank Spółdzielczy se kdysi nacházela Taverna. Není známo, kdy přesně vznikla, snad šlo na začátku o starou knížecí krčmu. Jako nejstarší hospoda městské obce měla v minulosti velmi velký význam pro rozvoj lokálního pivovarnictví. Kladská taverna ale nebyla obyčejná pivnice. Zastávala také velice důležitou úlohu v kulturním životě města. Právě tady se nacházela první světská knihovna ve městě, a v samostatné „komůrce pro pány“ se nacházelo místo k práci pro místní radní. Od 18. století sloužil interiér Taverny jako scéna pro četné divadelní soubory, díky čemuž se jí začalo říkat „kladská svatyně múz“. Právě zde nacházely „vzdělané stavy obyvatel“ v době mnoha operetních představení a divadelních kusů zábavu a odpočinek. V této budově se 2. března 1881 konalo valné zasedání Kladské horské jednoty „GLATZER GEBIRGS VEREIN”. Tuto událost připomíná pamětní deska zazděná do vnější fasády budovy.