je jedním z nejstarších domů na hlavním náměstí, v němž už v 17. stol. vznikla známá lékárna. Symbolem domu se stal klečící jelen, který zdobí její fasádu. Odtud se vzalo pojmenování lékárny „U Zlatého jelena“. V této budově se také dochovaly fragmenty středověkých sklepů. Sklepy využívali kupci a řemeslníci k uskladnění zboží. Právě podzemní komory, jejichž hloubka dosahovala 30 metrů, a v nich panující nízká teplota umožňující dlouho uchovat svěžest v nich skladovaných produktů, rozhodovaly o úspěchu kladských kupců. Dům č. 5 je budova se třemi podlažími, hospodářskými budovami a štítovými podkrovími. Ve druhé polovině 17. století vznikla sladěná barokní fasáda. Nad zřejmě starším přízemím probíhá pět korintských sloupů na malých, válcových konzolách. Krajní a středový sloup jsou hladké jako zrcadlo, zbývající dva žlábkované. Na každém sloupu jsou jemně neseny trámy a římsa. Okna 1. patra byla zhotovena přepychově - mají obloukovité vnější frontony, vnitřní lichoběžníkové s reliéfy v polích omítky. Okna druhého patra mají skromnější frontony - naznačené a slabě zvlněné. Tento dům je jedním z nejkrásnějších z daného období.

I mnoho domů, které dostaly nové, efektní fasády zdobí zajímavá domovní znamení zachycující zvířata. Patří k nim např. budova v ul. Grottgera ozdobená sochou vlka. Sochy zvířat se nacházejí také na domě č. 9 na náměstí Chrobrego, kde byl jako dekorativní prvek umístěn procházející se medvěd, a v ul. Jana Matejki, kde před vstupem najdeme raka.

Architektonicky je zajímavý dům na jižní frontě náměstí č. 12. O jeho výjimečnosti ovšem nerozhodují historické fasády a bohatě zdobené portály. Je to jeden z mála městských domů dochovaných na gotickém půdorysu. Šířka domu je 7,30 m, délka společně s dvorkem a později přistavěnými hospodářskými budovami 34,25 m. V 19. a 20. století se dočkal přestaveb, v konečné podobě má čtyři podlaží. Novoklasicistní budova a výzdoba její fasády pocházejí z období přestavby v 19. století.

V roce 1644 kladský apatykář Erasmus Lyranus koupil tento okázalý měšťanský dům a v přízemí otevřel lékárnu, kterou pojmenoval „U Mouřenína“. Chtěl ji tak odlišit od o několik domů dále se nacházející konkurenční lékárny „U Zlatého jelena“. Její charakteristickou atrakcí je barokní socha mouřenínka, která zdobí vstup do domu, a zachované secesní vybavení lékárny pocházející ještě z 18. století. S dvěma konkurenčními lékárnami: „U Jelena“ a „U Mouřenína“ se pojí velice zajímavý příběh. Ve 2. pol. 19. stol. žil nedaleko Kladska, na Mariánské hoře, jistý poustevník, který se jmenoval Johannes Treutler. Proslul výrobou dokonalého léku, který porážel spoustu potíží. Říkalo se mu „Jeruzalémský balzám“. Recepturu tohoto výrobku poustevník prozradil jen několika osobám. Byli mezi nimi majitelé obou kladských lékáren, u kterých si Treutler opatřoval bylinky a kořínky potřebné k výrobě přípravku. Po jeho smrti v roce 1892 propukl spor o to, kdo může vyrábět a prodávat „Jeruzalémský balzám“ podle receptury zesnulého poustevníka. Trval desetiletí a skončil teprve v roce 1932. Nakonec práva na jeho výrobu získal majitel lékárny „U Mouřenína“ Johann Schittny. Jeho rodina léčivo v Kladsku vyráběla až do roku 1945.

nejstarší a nejcharakterističtější dům na ulici Grottgera, který byl snad vystavěn už na konci 17. stol. Domu se říkala „U Vlka“ a byl na začátku 20. stol. opakovaně modernizován. V roce 1927, pro zdůraznění názvu budovy, byla do výklenku nad portálem, u vstupu do domu, umístěna podobizna vlka. Jejím autorem byl kladský sochař Franz Wagner.

S vlkovým zpodobněním se pojí jistá legenda. Jasnovidec, který žil v regionu Kladska, předpověděl, že město zasáhne tak strašlivá povodeň, že se vlk umístěný na domě napije vody. Tak se také, bohužel, stalo během ohromné povodně v noci ze 7. na 8. července 1997. Oním jasnovidcem byl Filip Fediuk, jehož služby údajně využívala dokonce policie při hledání pohřešovaných osob.

v ul. Braci Gierymskich. Dva historické městské domy pocházející ze dvou různých období: renesance a pozdního baroka. Ve 2. pol. 19. století je spojilo společné schodiště. Odtud se vzal jeho název Jeníček a Mařenka. Budova č. 8, tedy renesanční Mařenka, pochází z konce 16. století. Dodnes se dochovaly četné prvky tvořící výzdobu průčelí budovy. Patří k nim. např. dvoupatrový štít západní stěny a kamenný, pozdně renesanční portál zdobený motivem rozet. Původně se dům jmenoval „U Kozla“ podle znaku kdysi umístěného v jeho štítu. Kolem roku 1900 nový majitel, který se živil jako truhlář, jeho vyobrazení nahradil truhlářským nářadím. O něco pozdější budova – Jeníček, je pozdně barokní dům pocházející z přelomu 17. a 18. století. V letech 1971-1973 proběhla oprava obou domů po předchozím požáru. Tehdy proběhla naprostá modernizace interiérů, vyměnily se stropy a krov. Díky provedeným změnám Jeníček a Mařenka dodnes zdobí Pískový ostrov, jednu z nejkouzelnějších částí Kladska.